Únor 2010

Každodenní starosti 5

27. února 2010 v 21:58 | Miyu-chan |  Povídky

,,Hin, lásko moje, kde jsi?'' Volal svou milovanou Naruto. Měl pro ní nachystané romantické překvapení, protože měli konečně volno. Nikdo u nich nebyl a oni nebyli pryč.
,,Tady jsem. Potřebuješ něco?'' Naruto se otočil přitáhl si Hinatu k sobě.
,,Jsme konečně sami.'' Odhrnul ji vlasy, začal jí líbat na krku a pomalu přešel k jejím rtům. Nachvál se ozvalo klepání na dveře. Hinata se okamžitě odtrhla od Naruta.
,,Říkal jsi, že už budeme mít klid.''
,,Tak nebudeme otvírat. Za chvíli ho to přejde, '' odpověděl ji a chtěl se vrátit k předešlé činnost, ale klepání se ozvalo znova a tentokrát silnější.

Hinata se odebrala pryč s kameným výrazem ve tváři. Naruto si povzdechl a šel otevřít, protože osoba za dvěřmi začala klepat tak, že málem vyrazila dveře.
,,Bábi to jseš ty?'' Díval se na ni skleslým pohledem. Ozvalo se prásknutí dveřmi.
,,Děje se něco Naruto. Přišla jsem nevhod, že?''
,,Že se vůbec ptá''
,,Když už jsi tady tak pojď dovnitř.'' Z hora se ozval dětský pláč.
,,Vydrž hned přijdu.'' Tsunade si zatím sedla a přemýšlela, jestli je u Naruta všechno v pořádku.
,,Tak povídej, co potřebuješ teď večer.'' Naruto si sedl naproti ní a v náručí držel Yuki, která už neplakala.
,,Rada starších tě chce zítra na poradě a já bych tě tam taky ráda viděla.''
,,Proč?,'' zeptal se Naruto.
,,Už nejsem nejmladší a chtěla bych konečně předat svůj post. Naruto, jsi už dospělý i přes to jsi pořá ten samý Naruto, kterého jsem před lety potkala. ''
Naruto se na Tsunade překvapeně díval. Konečně se mu splnil jeho životní sen.
,,Přijď zítra v osm do mé kanceláře jestli pořád chceš být Hokage.''
,,Že váháš bábi. Budu tam-a můžu tě o něco poprosit?''
,,Jistě.''
,,Nemohla by jsi zařídit, abychom měli konečně sourkomí.''
,,Maličkost. No nic já půjdu vidím, že budeš mít co dělat.'' Naruto vyprovodil Tsunade ke dvěřím a šel uložit Yuki.

,,Hinato? Jsi tam? Otevři prosím,'' klepal na dveře od ložnice Naruto. Nikdo se neozýval a dveře byly zamčené.
,,Lásko moje prosím tě odemkni. Budu tady čekat klidně do rána než otevřeš.'' Jak řekl tak i učinil. Sedl si před dveře a za chvíli už klimbal.

Před půl hodinou

Hinata vešla do ložnice a praštila za sebou dveřmi. Když pak viděla, že všude kolem byly okvětní plátky rudých růží a svíčky, po tvářích ji začali stékat slzy.
,,Naruto...''
Po nějaké době se ozvvalo klepání.
,Hinato? Jsi tam? Otevři prosím.''
,,Ne tentokrát neotevřu. Cítím se poslední doou nějak divně. Mám nálady jako nikdy jindy.'' Znova se ozvalo klepání.
,,Lásko moje prosím tě odemkni. Budu tady čekat klidně do rána než otevřeš.'' Ani po tom Hinata neotevřela. Lehla si na postel a přemýšlela. V hlavě měla prlno myšlenek, že se jí podařilo usnout až po dlouhé době.

Dalšího dne ráno

Hinata se probudila v šest ráno, ale ještě hodinu ležela v posteli. Potom z ní vylezla a pomalu odemykala dveře. Před nimy ležel Naruto s pootevřenými ústy. Musela se tomu pousmát. Udělala klon a s jeho pomocí dotáhla Naruta do postele. Sehnula se k němu a políbila ho na čelo. Naruto se trochu zavrtěl, ale neprobudil se. Napsala mu na papírek vzkaz a položila ho na noční stolek vedle postele. Šla se podívat na Yuki. Ta už byla vzhůru a chtěla se dostat z postýlky.
,,Ahoj sluníčko. Jak pak jsme se vyspinkali?''
,,Doble. Mám hlad.''
,,Tak se půjdeme napapat a pak půjdeme ke strejdovi Leemu, chceš?''
,,Jo-ttebayo''
Hinata se se nasnídala a taky nakrmila Yuki a odešla s ní za Leem, kde ji taky nechala a šla za Tsunade.


Hinata klepala na dveře od pracovny Hokage, ale nikdo se neozýval. Proto vešla do kanceláře.
Tsunade ležela na stole a kolem ní bylo plno papírů, ale překvapivě nikde nebylo saké.
,,Tsunade-sama probuďte se.'' Nic. Trochu s ní zatřásla a tím ji probudila.
,,Hinato? Co tady děláš? Asi jsem usla hned jak jsem tu přišla.''
,,To se stává. Potřebovala bych do vás něco. Nějakou dobu se necítím ve své kůži. Chtěla bych vás poprosit jestli byste se na mně nepodívala.''
,,Samozdřejmě. Pojď půjdeme do nemocnice.''

Mezitím u Naruta

Naruto se začal prosbouzet a protahovat se.
,,Huh? Jato, že jsem v ložnici?'' Všiml si, že na nočním stolku leži papírek.
'Naruto, Šla jsem za Tsunade-sama a Yuki je s Leem. Nechtěla jsem tě budit, tak jsem tě neprobouzela. Omlouvám se za včerejšek trochu jsem to přehnala. Miluju tě. Tvoje Hinata.'
Naruto se podivil, proč šla za Tsunade. Podíval se na hodiny a na nich bylo za sedm minut osm.
,,Sakra už bych měl být dávno na cestě. Měl bych si máknout.''


V nemocnici

,,Tak Hinato. Jsi úplně v pořádku. Jsi jen těhotná.'' Hinata vykulila oči a sedla si na lehátko.
,,Jen t-těhotná? J-jak? Já... to je neuvěřitelný'' Dala si ruce na ústa a po tvářích se jí rozkutálely slzy štěstí.
,,Ano. Jsi asi v prvním měsíci. Mezi vámi se něco stalo ještě v dobu, kdy vám končila mise, že?''
,,Musím na vzduch. Prosím neříkejte to teď Narutovi.''
,,Neboj tuhle novinu s radostí nechám na tobě. Omluv mě už musím jít na poradu. Tak hodně štěstí.''
Tsunade odešla a Hianta se šla projít ven. Cestou potkala Leeho s Yuki a v dálce viděla běžet Naruta.
,,Ahoj Lee. Nezlobí tě moc?''
,,Hinata-san! Ne vůbec. Dnes je hodná.''
,,Lee mohl by jsi mi ji pohlídat ještě tak na dvě hodiny?''
,,S radostí.'' Lee ji ukázal palec a oslnil ji svým zářivým chrupem.
Naruto se dostal až k nim.
,,Ahoj Hinato. Promiň spěchám.''
,,Já vím. Večer chci s tebou mluvit Naruto-kun.''
,,Dobře. Zatím.'' Ještě ji rychle dal pusu na tvář a potom běžel dál.
,,Doufám, že to není to, čeho se bojím''

Každodenní starosti 4

15. února 2010 v 22:07 | Mïyu-chan |  Povídky

,,WHUÁÁÁ.'' Naruto si hlasitě zívl a díval se kde to vlastně je. Naposledy si pamatoval jak se topil v ledové vodě. Podíval se na pravou stranu a uviděl nejkrásnější stvoření na světě, svou milovanou Hinatu.
,,Ahoj. Ty jsi v té nemocnici jako doma.'' Usmívala se na něj a ve tvářích měla svůj obvyklý ruměnec, který ji za ta léta nezmizel. Pomalu se nakláněla k Narutově obličeji a dotkla se svými rty jeho. Naruto si ji posadil k sobě na postel a omotal ji své ruce kome pasu.
,,Věříš , že jsi mi chyběla.''
,,Ty mě taky. Docela mě viděsilo, když jsem tě viděla zmrzlého. Jak se to prosím stalo?,'' zeptala se ho.

Naruto ji všechno řekl a Hinata bojovala s tím, aby se nesmála.
,,Hele to není k smíchu!''
,,Já vím, ale když si to představím. Sakura může být ráda, že nejsem krvelačná pomstichtivá bestie, jinak by si mohla jít vykopat hrob a nabarvit si ho na růžovo.'' Naruto se na ní díval trochu nejistě. Musel uznat, že i Hinata dokáže být děsivá.
,,Počkej chvíli musím jít něco odnést. Hned budu zpět.''


Po chodbě kráčela bestie s tesáky a dlouhými drápy. Ne dělám si srandu. Byla to jenom Sakura, která se už vrátila z mise, jelikož se díky počasí zkrátila. Zrovna šla naproti Hinaty, která si ji všimla a svraštila obočí. Obě se zastavili asi metr od sebe.

,,Řeknu to jenom jednou Haruno. Nech Naruta napokoji. Nedovolím abys mu, nebo mě nějak ubližovala.''
,,A já ti zas říkám, že dostanu co chci. Nevím co na tobě vidí. Víš co, dáme si souboj tady a hned.''
,,Já na rozdíl od tebe mám nastarosti jiné věci, než ničit životy ostatním a mimochodem jsme v nemocnici. Nechtěla by jsi pak být na koberečku před Tsunade-sama, ne?''
,,Jen se bojíš, že bych jsem tě porazila. Máš strach.'' Sakura si už myslela, že ji má, ale mýlila se.
,,Ani bych neřekla. Jen bych nechtěla zmzačit ty lidi co tu leží ještě víc než jsou. Jsi zdravotní sestra, takže víš, že máš pomáhat a ne škodit. Teď, když mě omluvíš, musím něco odevzdat a čeká mě ten blonďák, co mu trčí hlava ze dveří.'' Sakura se podívala Hinatě přes rameno a uviděla Naruta, ten se radši rychle schoval dovnitř.
,,Dobře nebudeme tahat osobní věci do práce, ale pamatuj si, že se mě jen tak nezbavíš.'' Sakura se na ni usmála falešným úsměvem a oddupala pryč.
Hinata si oddechla a mohla uvolnit svou zaťatou pěst.
,,Ještě, že se dokážu ovládat.''


Naruto byl překvapený. Celou dobu věděla, že se dívá. Když říkala, že nedovolí, aby mu Sakura ubližovala, tak ho zahřálo u srdce. On by pro ni udělal to samé. Raději by umřel, než aby ji ztratil.

Otevřely se dveře a dovnitř vešla Hinata.
,,Promiň, jestli si myslíš, že si tě přivlastňuji, '' řekla se sklopenou hlavou.
,,Jak jsi na to přišla.'' Naruto k ní přišel a položol ji ruce kolem pasu.
,,Jsem rád a vypadala jsi u toho tak-''
,,Neříkej to,'' přerušila Hinata Naruta.
,,Proč?,'' usmál se na ni tím s vý, lišáckým úsměvem a čím dál tím víc se s Hinatou, kterou pořád držel kolem pasu, přibližoval k nemocniční posteli.
,,Tak. A o co se teď snažíš?''
,,Dobře víš.''
..Naruto jsme v nemocnici a ta postel není nijak nová a-'' Dál už nic neřekla, protože ji Naruto umlčel svými rty. Už byli u postele a Naruto je oba svalil na postel. Ozvalo se křupnutí a hned byli oba na zemi.
Naruto jen vyjukaně koukal a Hinata se začala hlasitě smát.
,,Já...já ti to...říkala.'' Nemohla se skoro ani nadechnout. Jak naschvál vešla dovnitř Tsunade, která se ani neobtěžovala klepat. Udiveně se dívala na orázek před sebou. Naruto, mírně v šoku, ležíc jen na posteli bez nohou a Hinatu, která se z něj snažila slézt a stále se nemohla přestat smát.
,,Radši nechci vědět jak jste to udělali.'' S tím se otočila a zabouchla za sebou dveře.


,,Naruto tak už pojď, '' tahala ho Hinata z toho co zbylo z postele. Naruto konečně přišel k sobě po pár mírných proplesknutích.
,, Baa-chan se asi zlobí. Ale to se může stát každému.''
,,Většinou mě,'' říkal si v duchu.
Z chodby se ozýval něčí hlas.
,,Yuki no tak stůj! Neutíkej mi. Jashine, kdo tě naučil chodit.''
Naruto i Hinata čekali, kdo se to snaží chytit jejich malou.
Ozvalo se lehké ťukání na dveře a pak se o otevřely. Yuki vletěla dovnitř jako malé tornádo a skočila na nic nečekajícího Naruta. Za ní se vynořil Neji, který zjizstil, že už ho nebude víc pořeba a tak nenápadně zmizel.
,,Tatíí Čunade mi povídala, že si žmržnul.''
,,Zmrznul jsem, ale už jsem zase v pořádku. Co takhle si zajít někam do tepla?''
,,Jo dattebayo!