Nástupiště

12. března 2013 v 22:24 | Miyu-chan |  Jednorázové pokusy


Bylo tři čtvrtě na tři a za pět minut odjížděl vlak z nádraží v Tokiu směrem do Yokohamy. Právě tento vlak se snažil stihnout kluk s podlouhlými hnědými vlasy na konci stáhlé gumkou. Ta se mu při běhu na nádraží vysmekla. Nevěnoval tomu vůbec žádnou pozornost, protože jediné na co myslel bylo, že to musí stihnout. Dnes byl totiž poslední den, kdy mohl vidět Ji před letními prázdninami.

Zabíhal za poslední roh a před ním se tyčila budova nádraží. Velké kulaté hodiny ukazovaly už jen minutu do odjezdu vlaku. Z posledních sil ještě více přidal a vběhl do nádražní haly. Rychle kličkoval mezi cestujícími a hledal schody na nástupiště. Na plicích ho štípalo, ale schody vybíhal po dvou rychlostí závodního běžce. Vběhl na nástupiště, ale vlak už byl pryč a nástupiště bylo prázdné. Svezl se na kolena a ztěžka vydýchával. Teď bude muset čekat dva měsíce něž ji opět uvidí, a ani na ni neměl žádný kontakt natož, aby s ní kdy promluvil.

Zvedl se ze země, oprášil si kolena a pomalým krokem šel k lavičce. V půlce cesty se však náhle zastavil. Na druhém konci nástupiště seděla Ona. Srde mu začalo divoce bušit, jako před chvíli, když běžel.
,,Asi nestihla vlak. Díky Bohu za to.'' Rozhodl se jít k ní. Čím více se blížil, tím bylo těžší zvedat nohy k dalším krokům. Když stanul před ní na sucho polkl a klidným tónem v hlase se zeptal jestli si může přisednout. Pokynula hlavou na souhlas a kousíček se posunula. Ani koutkem oka se na něj nepodívala a oči měla upřené do země, jako by na ni bylo něco zajímavého. Panovalo mezi nimi ticho. On se na na ni sem tam podíval, ale stále jen zírala do země. Po nějaké chvíli konečně zvedla hlavu a podívala se něj svými čokoládově hnědýma očima, které byly stejné barvy jako její dlouhé vlasy. Byl překvapený, když se mu podívala do očí a srdce mu bušilo čím dál více. Ještě více ho překvapilo, když na něj promluvila.
,,Ty jsi Neji, viď?'' Byl zaskočený tou otázkou. Znala jeho jméno, takže možná i ví, proč každý den stojí na tomto nástupišti, i když vlakem vůbec nejezdí.
,,Jsem, ale jak to, že znáš mé jméno?''
,,Chodím s tvou sestřenkou Hinatou do školy a ta mi ho řekla, když jsem ji popsala divného kluka, který stojí každý den na nádraží a nikdy nenastoupí do vlaku.'' Po tomhle se zarděl a pro změnu on se na chvíli zadíval do země. Zachichotala se a tvář nastavila slunci, které vysvitlo z poza mraků.
,,Já jsem Ten Ten.'' Usmívala se a když zase slunce zmizelo za mraky znova se na něj podívala. Rychle přemýšlel, co říct, aby nenastala trapná chvíle ticha. Hlavou se mu honilo tolik otázek, že nevěděl, na co se zeptat nejdříve. Nakonec z něj vypadlo toto: ,,Proč chodíš tady na univerzitu, když máte u vás stejně kvalitní?'' Obyčejně lidem, se kterými mluvila poprvé na takové otázky neodpovídala, ale u něj cítila, že mu může říct cokoliv.
,,Mám více důvodu. Vyhrála jsem stipendium na mistrovství v karate, jsem daleko od mé zdrogované sestry, která mi nemůže ve škole dělat ostudu a jednoho dne bych se sem chtěla přestěhovat.''
,,Neřekl bych do tebe, že děláš bojový sport.''
,,Tak to jsi první. Na střední o mě kolovaly historky, že když na mě promluví kluk, tak ho pěkně zmydlím. Takže si raději dávej pozor.'' Řekla to se smíchem a lehce do něj šťouchla.
,,Jak bych se mohl bát takové mouchy jako ty.''
,,Hele komu říkáš moucha!'' Začali se pošťuchovat a nahlas se smáli, jako by spolu takhle blbli každý den. Po chvíli Neji zvážněl. V myšlenkách se vrátil k tomu, co říkala o její sestře. Chtěl se o ni dozvědět, co nejvíce. Chtěl vědět její životní příběh, co nemá ráda a co naopak miluje. Všimla si, že jeho výraz zkameněl a na čele mu vystoupla hluboká vráska.
,,Tak se zeptej. Vidím ti to na očích.''
,,Tvoje sestra... Jak?'' Zhluboka se nadechla a ne chvíli se zadívala do dálky.
,,Je to dlouhý příběh, takže se ho budu snažit, co nejvíce zkrátit. Naši rodiče s námi v našem dětství moc nepobývali. Pracovali v Číně u nějaké velké firmy. Bydleli jsme do mých devíti let u babičky. Když zemřela rodiče se museli vrátit. Všimla jsem si, že se něco změnilo od jejich poslední návštěvy. Maminka, která byla vždycky veselá a snažila se s námi trávit každou volnou chvíli měla najednou nepřítomný výraz a kruhy pod očima. Otec nebyl skoro vůbec doma a všimla jsem si, že se mu matka vyhýbá. Když mi bylo asi patnáct začala jsem tomu více rozumět a měla jsem podezření, že otec maminku bije. Řekla jsem to svoji sestře Miko, ale ta jen řekla, že fantazíruju a tak to bývá po letech manželství. Bylo ji tehdy sedmnáct a zajímala se jen o sebe a kluky. Ten rok nastal zlom. Když jsem se jednoho dne vrátila domů ze školy našla jsem otce stát s pistolí v ruce nad mrtvolou.'' Na chvíli přestala ve vyprávění. Bylo to pro ni těžké o tom mluvit. Položil ji ruku na rameno a naznačil ji, že mu to nemusí vyprávět. Přece jenom se osobně znali jen půl hodiny. Ona však pokračovala dál.
,,Miko se mezitím chytla nějaké bandy a toho dne přišla poprvé zfetovaná. Otec zdrhnul před policií a před dvěma lety ho chytli a teď sedí. Přestěhovaly jsme se se sestrou do bytu a ona se nějakým záhadným způsobem dostala na univerzitu. Jsem ráda, že můžu chodit do školy tady a našla jsem si nové přátelé, kteří mou minulost neznají. Tak to je asi můj příběh ve zkratce. Už jsem se se s tím po svém vyrovnala a jsem vcelku šťastná, tak mi slib, že už o tomhle tématu nebudeme mluvit.'' Usmál se na ni a kývnul, že souhlasí.

Chvíli přemýšlel, jak navázat hovor po tom, co vyslechl. Zeptal se ji na to, co ho zajímalo nejvíce.
,,Co děláš zítra?''
,,Myslím, že se uvidím s jedním divným klukem, který mě sleduje.'' Chvíli mu trvalo než mu došlo, že mluví o něm a divil se proč se směje.
,,Jsi pěkně drzá milá Ten Ten.''
,,A ty jsi zase suchar. Zjistila jsem si o tobě pár věcí. Je na čase se smát Neji.'' Usmála se na něj a cvrnkla ho do nosu. Tohle si k němu žádný holka nedovolila, ale ona nebyla jen tak nějaká holka.
V rozhlase zaznělo oznámení, že za několik minut přijede vlak. Smutně na ni pohlédl a v duchu si přál, aby měl vlak zpoždění.
,,Zítra se uvidíme.''
,,Ale počkej, ani jsem se nedomluvili, kdy a kde.''
,,Neboj se. Slibuji, že se uvidíme.'' Mezitím přijel vlak. Když nastupovala ještě se na něj otočila a věnovala mu úsměv.
,,Počkej!'' zavolal na ni a ona se ještě naposledy otočila.
,,Ty drdůlky, co nosíš...Vypadáš s nimi roztomile.'' Zahlédl ruměnec na jejích tvářích, dveře se zavřely a ve vteřině byla pryč.

Když se pomalým krokem ponořen zcela do svých myšlenek dostavil domů, lítala jeho sestřenka po domě a pokaždé něco nesla. Zvykl si, že občas dělá divné věci a tak se raději ani neptal, co že to dělá. Šel rovnou do svého pokoje a tam se zavřel a myslel na tu hodinu strávenou s Ní. Měsíce chodil na nádraží a zpovzdálí ji sledoval. Něco ho na ni zaujalo a prostě se zamiloval do dívky, kterou ani neznal. Bál se, že bude zklamaný až s ní promluví. Že nebude taková, jako si ji vysnil, ale byla mnohem lepší. Uměla se naplno smát i přes její těžký život. Každou minutu, kterou s ní strávil ji zbožňoval čím dál více. Těšil se na zítřek až ji zase uvidí, i když nevěděl, jak to udělá. Lehl si na postel, ale celou noc nemohl zamhouřit oka až k ránu se mu konečně podařilo usnout.

Bylo asi devět hodin, když Nejiho probudil zvonek. Zaslechl kroky, které patřily Hinatě.
,,Kdo to může tak brzo být? A ještě k tomu o prázdninách.'' Zvědavost mu nedala, a proto se vyšoupal z postele a šel se podívat, kdo ho vyrušil ze spánku. Když sestupoval ze schodů zaslechl povědomý hlas. Srdce mu začalo divoce bušit.
,,Přece to nemůže být Ona.'' Poslední tři schody skočil a ocitl se v předsíni. Osoba, která přišla stála k němu otočená zády a tahala s sebou velký kufr. Teď už si byl stoprocentně jistý. Ty dva drdůlky by poznal kdekoliv.
,,Ten Ten, co tady děláš?'' zvolal překvapeně. Oslovená se otočila se svým typickým úsměvem.
,,Říkala jsem, že se uvidíme.'' Střídavě se díval na Ni a na svoji sestřenku. Obě dělaly jako by tam ani nebyl a živě o něčem diskutovali.
,,No tak Neji to mi ani nevezmeš ten kufr? Ty jsi mi tedy gentleman.'' Mechanicky ji vytrhl kufr z rukou a následoval je nahoru směrem do pokoje, který byl využívaný jako skladiště. Hinata otevřela dveře, ale pokoj byl čistě uklizený a zařízený.
,,Aha tak odsud byly ty věci, co pořád někam tahala. Ale pořád nevím, co se děje.''
,,Může mi jedna z vás prosím vysvětlit, o co tady jde?''
,,Můj otec se znal kdysi s matkou Ten Ten, a tak mi dovolil, aby mohla u nás přes prázdniny bydlet. To je vše.''
,,Bude u nás celé prázdniny. Jsem asi v nějakém snu. Pro jistotu se štípnu. Auuu, ok takže je to doopravdy.'' Nechali Ten Ten osamotě, aby si mohla vybalit a trochu se zabydlet. Vyšel ven a sedl si na lavičku. Zavřel oči a užíval si slunečních paprsků, které ho hřáli na tváři. Byl šťastný. Bude ji mít tady v domě, jen pár kroků od něj bude spát. Tohle si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech. Ucítil, že si někdo sedl vedle něj. Otevřel oči a pohlédl vedle sebe. Byla tam Ona a dívala se na něj s jiskřičkami v očích.
,,Proč jsi mi to neřekla včera?''
,,Slíbila jsem to Hinatě, že to bude překvapení, tak se nezlob.''
,,Já se nezlobím. Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější.'' Lehce se dotknul její ruky a ucítil, že trochu cukla, ale neodtáhla ji. Naopak mu tu jeho pevně stiskla a položila si hlavu na jeho rameno. Oba se červenali a srdce jim divoce bušila. Nikdy nevěřili, že by se mohli zamilovat do člověka, kterého vůbec neznají, ale stalo se.

Od toho dne si užívali každičkou chvíli, kdy mohli být spolu. Navzájem se poznávali a prozrazovali si svá nejtajnější přání a sny. A taky od toho dne už se od něj neodtrhla. Přestěhovala se do Tokia a domů se už nikdy nevrátila. O několik let později na nástupišti, kde se poprvé viděli, a kde to všechno začalo, mu prozradila, že tehdy ten vlak nestihla schválně, protože už nemohla čekat ani jeden den navíc, aby s ním mohla mluvit.
 

NaruHina - My Troublesome Guy video

30. prosince 2012 v 21:21 | Miyu-chan |  Videa
O tohle video se s vámi musím podělit. Vypadá to tak opravdově a kdo ví, třeba to bude brzy pravda ;)


R.I.P.

18. prosince 2012 v 21:45 | Miyu-chan |  Moje kecy
Jak vypovídá název článku nebude moc veselý. Ti, kdo nečtou mangu by toto raději ani číst neměli.
Nemůžu se z toho vzpamatovat. Až se mi udělalo špatně od žaludku. Kishimoto opět řádil jako černá ruka a vzal kosou smrti mou další oblíbenou postavu-Nejiho. Ptám se proč on? On je jeden z těch, kteří si zalouží žít. Nemůžu uvěřit, že se tohle stalo, prostě ne! Mám chuť přestat číst a sledovat Naruta. Prostě poslední dobou nechápu Kishimotovy myšlenkové pochody. Vzal nám Asumu, Jirayu, Itachiho a teď jeho. Byl a vždycky bude moje první a jediná anime láska. Budu doufat, že nějakým zázrakem ho Kishi oživí, ale už jednou oživoval Konohu po útoku Nagata, takže to asi v tomto případě neudělá, jako to neudělal ani v případě Itachiho nebo dalších.

R.I.P. Huuga Neji
 


Každodenní starosti 14-KONEC

26. září 2012 v 20:40 | Miyu-chan |  Povídky
Takže je tu poslední díl. Celkem jsem z toho taková smutná, ale už jsem to nemohla protahovat. Už bych nevěděla, co psát dál a chci se vrátit k první povídce, kterou sjem se rozhodla úplně orpavit od začátku, rptože se mi nelíbí, co psalo moje dvanáctiútřinácti leté já. Takže užijte si poslední díl. :)


Bylo asi kolem druhé odpoledne a v baru kousek od nemocnice do sebe házel jednu sklenku za druhou poslední žijící Uchiha. V Konoze něco jako prohibice neexistovalo, takže se mohl zpráskat jako pes.
,,Sasuke měl by jsi přestat. Dlouho jsi takhle nepil,'' snažil se ho krotit Naruto, který se na něj přišel podívat mezi podepisováním dokumentů. Byl tady s nimi i jejich bývalý sensei, ale ten se věnoval jenom svojí knížečce.
,,Víte...víte co Kakshli sensei? Pojmenuju svoje děti po vaší tekni...technice-Rai a Kiri. Jo! Tohle udělám. INOOOOO! Kde je zase ta bloncka? Musí to tam napsat.'' To bylo poslední, co ze sebe dostal, než spadl ze židle, praštil se do hlavy a upadl do bezvědomí.
,,Sensei on se zbláznil, že ano?''
,,Nevím Naruto, ale beru ho za slovo. Odnesu ho do nemocnice a ty se vrať ke svojí práci.'' Kakashi si ho naložil na záda a běžel s ním do nemocnice. Mezitím doběhla Ino, která slyšela Sasukeho vyřvávání.
,,Naruto slyšela jsem dobře?''
,,Asi ano.'' Jen na ni mávnul a zmizel. Nechtělo se mu však zpátky do kanceláře a tak si udělal menší zacházku. Věděl kam přesně má jít. Po deseti minutách pěší chůze našel tu, kterou hledal. Seděla v měkké trávě se zavřenýma očima a vychutnávala si dotek slunečních paprsků. Po její pravici si hrála na dece jejich malé světlo všedních dnů. Už o něm věděla, ale oči měla stále zavřené. Po chvíli ji zastínil slunce a pootevřela nejprve jedno oko a poté i druhé. Usmála se na něj a on jí jej oplatil svým, při kterém cítila ten úžasný blažený pocit. Jejich maličká se také dožadovala pozornosti a tahala jej za nohavici.
,,Neboj, nezapomněl jsem na tebe sluníčko.'' Vyhodil svou dcerku vysoko do vzduchu a jako pokaždé ji zachytil. Okolím se ozýval radostný dětský smích. Bylo to téměř idylické, ale oba dva trápila otázka, co bude s jejich přítelem.
,,Naruto-ku, kde je teď?'' Moc dobře věděl, koho tím měla na mysli.
,,Pravděpodobně spí v nemocnici. Úplně se zřídil. Mám strach, co s ním bude.''
,,S pomocí všech to nějak zvládne, ale je tu něco, co dokáže napravit jenom Sakura. Mám takový divný pocit.''
,,Nějak se to zvládne. Budu muset jít. Uvidíme se doma nebo v nemocnici.'' Ještě políbil svou milovanou na rozloučenou a Hikari pocuchal vlásky.

Sasuke se asi po dvou hodinách probudil a bylo mu na zvracení. Vedle sebe už měl připravený kbelík a tak neváhal a spustil to do něj. Slyšel nějaké hlasy, které přicházely z chodby. Pomalu se vyšoural z postele a přidržoval se čeho mohl. Když se mu podařilo otevřít dveře spatřil Kakashiho záda a když zaostřil všiml si, že je v intimní situaci s jednou medičkou. Odkašlal si a šedovlasý ninja zpozorněl. Nasadil si masku a otočil se k Sasukemu. Byl celý zarděný stejně jako ona medička. Ta něco rychle zamumlala a odešla.
,,Sensei to bych do vás neřekl.''
,,Vidím, že už ti je lépe. Před chvíli tu přišla Hinata a říkala, že už to za chvíli bude.'' Sasuke se chtěl rozeběhnout, ale žaludek si usmyslel vyprázdnit celý svůj obsah přímo na Kakashiho. Ten naštěstí stačil v poslední chvíli uhnout.
,,No fuj. Doufám, že to už bylo všechno. Pojď prosím tě. Budu tě přidržovat.'' Sasukemu už se neudělalo znova špatně a tak mohl posledních pár metrů ujít po svých. Naproti mu už šla Ino a na chodbě stáli skoro celá parta.
,,Už jsou na světě. Můžeš se podívat.'' Zavedla ho k prosklené místnosti. Netrvalo dlouho a Sasuke našel dva malé kluky, kteří byli bezpochyby jeho. Měli stejně černé vlasy jako on. Vedle něj stáli Naruto s Hinatou. Na jednu stranu se obou ulevilo, ale zároveň soucítili se Sasukem. Ten ještě nestačil vystřízlivět, zamotala se mu hlava a usnul.

Po třech dnech byla Sakura i s kluky propuštěna z nemocnice a společně s jejich otcem šla k němu domů. Oba dva od porodu spolu nepromluvili ani slovo. Neřekla ani nic na výběr jmen a ani o tom jak to bude dál. Čekal, že se alespoň omluví, ale ani to se nestalo. Takhle to šlo skoro čtyři měsíce. Jednoho dne brzo ráno probudil Sasukeho pláč Kiriho, který následně probudil i Raie. Pomalu se vyšoural z ložnice do dětského pokoje. Zjistil, že oba jsou v suchu, takže už pravděpodobně budou mít hlad. Šel tedy pro Sakuru, kterou ale nemohl nikde najít. Prošel celý dům i zahradu, ale nikde nebyla k nalezení. Když se vrátil znova do dětského pokoje všiml si, že je na přebalovacím pultu nějaký papír.
,,Musela jsem odejít. Udělala jsem hodně špatných věcí. K těm se ještě přidá to, že opouštím svoje děti. Postaráš se o ně lépe než já. Netuším jestli dokážu být taková jakou by jsi chtěl. Sbohem možná už navždy.''
Po přečtení papírek upustil. Uvědomil si, že tu zůstal sám s dvěma malými dětmi a neví, jak se o ně bude starat. Ve dveřích se z ničeho nic objevili Naruto s Hinatou. Zkoušeli klepat, ale nikdo jim neotvíral, takže se pozvali dovnitř sami. Všimli si papírku, který ležel na zemi a Sasuke na něj zíral. Hinata ho zvedla a s Narutem si ho přečetli.
,,Co...co teď budu dělat? Co si počnu?'' Naruto se nehodlal dívat jak se Sasuke lituje a proto ho chytil za límec a vyhodil ho ven.
,,Ty se ptáš, co si počneš?! Přestaň myslet jen na sebe! Největší chudáci jsou ti dva malí. Jsou teď bez matky a ty se musíš o ně postarat.'' Sasuke na něj jen hleděl, ale rychle se vzpamatoval, protože na něj Naruto zaútočil. Byl to jejich způsob jakým řešili takové věci. Hinata to věděla a tak je nechala tak a raději se postarala o plačící kluky.

O tři roky později

,,No tak Kiri nenech se vyprovokovat! Je to holka!''
,,Tati, když ona je starší. Chci si jít hrát za Hikari.''
,,Yuki tě nesní. A kde je vůbec Rai?''
,,Je uvnitř. Teta Hinata s tetou Ten Ten dělají puding.''
Bylo slunečné zářijové odpoledne a sídlo Hyuuga klanu bylo plné dětí. Po tom, co Sakura nechala Raie a Kiriho spolu se Sasukem uběhla už dlouhá doba. Staral se o ně jak mohl s pomocí svých přátel. Snažil se, aby oba dva měli šťastné dětství i bez matky. Oba dva už měli tři a půl roku a Yuki, která už měla skoro sedm ty dva pořád škádlila. Naopak Hikari, která byla starší jen o čtyři měsíce k nim byla vždycky milá.
,,Mami, když přijde tatínek?''
,,Za chvilinku. Jdi zavolat ostatní ať se jdou umýt. Za chvíli bude puding.'' Hikari vyběhla na dvůr a do někoho vrazila.
,,Tati!'' Naruto ji vzal do náručí a zatočil s ní.
,,Tak všichni dovnitř.'' Hned, co to dořekl ze všech koutů zahrady i domu se vyřítili děti jako králičí z nory. Mimo Raie, Kiriho, Yuki a Hikari tu byli Nanami, dcera Leeho a Ten Ten a Ibiki jehož otec byl Neji. Dále Inochi syn, Saie a Ino. Shika a Junko, dcery Shikamara a Temari. Hizashi, syn Nejiho a Kin. Takeo a Takeru, synové Kibi a jeho manželku Tsume. Chojiro, syn Chojiho a v neposlední řadě Kimi, dcera Shina. Na cestě byl další přírůstek do jejich velké rodiny. Hinata byla těhotná, ale zatím ještě nebyla na prohlídce, takže nedokázala s přesností určit jak dlouho.

Všichni se společně posadili ke stolu, dospělí se dali do hovoru a jejich ratolesti do pudingu. K večeru se každý rozešel do svých domovů, Naruto s Hinatou uložili Yuki a Hikari a měli chvilku klidu a užívali si to ticho, které v domě nastalo.
,,Lásko neměl by jsi už zítra zajít za babčou? Myslíš, že už půjde poznat, co to je?'' Leželi už spolu v posteli a Hinata už skoro spala.
,,Hmm jo zítra tam zajdu a poznat to ještě nepůjde. Je to teprve tak měsíc a půl.'' Už to řekla v polospánku a přitiskla se více k Narutovi. Ten ji políbil do vlasů a odebrali se do říše snů.

Dalšího dne se nechala Hinata prohlédnout. Sedětla na lehátku a čekala až se Tsunade vrátí z koupelny.
,,Doufám, že pevně sedíš, protože to bude bomba. Jsi ve druhém měsíce a budete mít s Narutem trojčátka.'' Na chvíli si myslela, že si z ní utahuje, ale když viděla, že to myslí smrtelně vážně zamotala se ji hlava a omdlela.
,,Měla bych dojít pro Naruta a taky pro panáka.''
Když se po pěti minutách probrala spatřila Naruta jak drží fotku z ultrazvuku a je šokovaný.
,,T-to jako budeme...Tohle jsou naše další děti?'' Posadil se vedle ní na postel a stále se díval na ultrazvuk.
,,Vypadá to tak.'' Podívali se na sebe a začali se smát. Tsunade, která mezitím přišla je vyhnat, že má další pacienty se bála o jejich duševní zdraví.
,,Vidím, že vám to moc velkou hlavu nedělá, takže byste to tu mohli uvolnit.'' Beze slova se smíchem odešli k Narutovi do kanceláře. Tam si a uvědomili, co je čeká. Přece jenom tolik dětí nejednou se dá vyrovnat olympijské disciplíně.
,,Naruto-kun víš, co to bude rodit tři najednou?! To bude můj konec.'' Naruto si vzpomněl na den, kdy se narodila Hikari a vynásobil si to třemi. Kdyby měl rodit on asi by se jim žádné dítě nenarodilo.
,,Pojď sem. Neboj se to zvládneš. Teď je to ještě daleko.'' Přivinul si ji k sobě a vdechoval vůni jejích vlasů, která ho vždy uklidňovala.
,,Jsi rád?''
,,Moc. Jen doufám, že nebudou všechny tři po mě.''

O tři měsíce později

Život v Konoze plynul stejně jako předtím. Hinata se už značně zakulacovala a byla hodně náladová. Bylo zrovna dubnové odpoledne a seděla u Ino doma. Byla ve třetím měsíci a očekávala svého druhého potomka. Obě dvě se ládovaly vším možným i nemožným. Sai vzal Inochiho někam na výlet, protože Ino chytala zase svoje nálady.
,,Připadám si jako chodící inkubátor. Bojím se, že si Naruto-kun někoho najde.''
,,Ty se nemáš čeho bát. Je skoro pořád s tebou a dokonce požádal Tsunade-sama, aby ho zastupovala. To Sai není věčně doma. I dneska zal Inochiho a vypařil se. Víš, co nebudeme se tím zabývat. Přinesla jsi ten čokoládový dort?'' Hinata s obtížemi vstala z pohovky an které byla uvelebená a za chvíli se vrátila s dortem. Ino se hned rozzářili oči. V těhotenství mohla značně konkurovat Chojiho apetitu.

Po dvou hodinách se Hinata rozhodla odejít, protože její blonďatou kamarádku po záchvatu pláče chytl spánek. Sice pro ni měl za půl hodiny přijít Naruto, ale rozhodla se mu jít pomalu naproti. Cestou se ještě stavila kouknout na Hikari do školky, kterou stále vedl Lee se svou sílou mládí. Ve chvíli, kdy se chystala k budově Hokageho ji někdo překvapil.
,,Ahoj Hinato.'' Otočila se a spatřil příčinu mnoha problémů minulých let.
,,Sakuro? Co tady děláš?''
,,Odejít nebylo tak těžké, ale za půl roku mě začalo hryzat svědomí a říkala jsem si, co jsem to za člověka, že jsem opustila své děti. Měla jsem hodně času na přemýšlení. Uvědomila jsem si, jak jsem lidem kolem sebe ubližovala a co jsem svým chováním způsobila. S tebou jsem chtěla mluvit jako první. Dlužím ti omluvu a není způsob jakým bych to mohla odčinit.'' Hinata se jen pousmála. Po tolika letech viděla tu starou Sakuru, která nebyla arogantní a naprosto nesnesitelná.
,,Už jsem ti dávno odpustila. Spíše by jsi měla jít za Sasukem a tvými syny. Jsou teď ve školce a Sasuke bude teď u Naruta. Jdu za ním tak ho pošlu za tebou.''
,,Děkuji ti.'' S těží ji objala a rozběhla se směrem ke školce.
Hinata s těží vyšlapala schody a vstoupila do Narutovi kanceláře.
,,Hinata-chan co tu děláš? Teď jsem pro tebe šel. Neměla jsi sem šlapat v tvé stavu.''
,,Ale to nic nebylo. Jen mi to trochu déle trvalo. Chtěla jsem jenom říct Sasukemu ať jde do školky.''
Jmenovaný se podivil, proč by tam v tuhle dobu měl chodit. Myslel si, že museli Rai a Kiri udělat nějakou vylomeninu.
,,Proč tam mám jít?''
,,Uvidíš sám. Neboj se kluci jsou v pořádku.'' Sasuke jen pokrčil rameny a odešel. Hinata vydechla a usadila se do Narutovy židle. Ten se sám posadil na stůl.
,,Co se stalo?''
,,Potkala jsem Sakuru. Omluvila se mi a řekla jsem jí, aby se omluvila hlavě Sasukemu. Teď si to musí vyřesiš oni dva.''
,,Nemůžu uvěřit, že se vrátila. No teď budeme muset počkat, co se stane. Víš, co půjdeme už domů. Yuki už by měla být doma z akademie a Hikari má dneska ve školce nějakou stezku odvahy. Takže bude doma klid.''
,,Už se těším až se narodí ty naše trojčátka. Když jdu jsem jako velký sud a ani se za chvíli sama nepostavím.''
,,Tak to jsi potom v tom případě ten nejkrásnější a nejvíc sexy sud na světě.''
,,Naruto-kun!!'' Hinata celá zčervenala. Naruto se zasmál a vzal ji do náruče.
,,Miluju, když jsi v rozpacích. Proto tě tak rád škádlím.''

Další den strávili oba dva doma. Když byli vyzvednout Hikari dozvěděli se, že si Sasuke včera Raie a Kiriho vyzvedl a dnes nepřišli. Rozhodli se tedy zajít k nim domů. Sasuke a Sakura seděli na zápraží jejich domu a o něčem si povídali. Obě měli vážný výraz ve tváři. Chtěli se obrátit, že je nechají osamotě, ale Sasuke je zaregistroval, zamával na ně a usmíval se. Nebyl to obyčejný úsměv. Byl nějak šťastnější než býval a bezstarostnější.
,,Naruto Hinato, rád vás vidím.'' Naruto se jen zašklebil a Hinata do něj drcla.
,,My tebe taky Sasuke-kun.''
,,Strejdo Sasuke, kde jsou Rai a Kiri?'' Hikari vylezla zpoza Naruta. Byla schovaná, protože neznala tu řůžovovlasou ženu, která seděla vedle Sasukeho a připadala ji děsivá.
,,Myslím, že právě běží ven. A proč se schováváš?'' Hikari se pevně chytla nohavice svého tatínka a zavřela oči.
,,Myslím, že se bojí Sakury. Neber si to osobně. Kdokoliv koho nezná je pro ni jako strašidlo.'' Sakura se podívala do země. Naruto byl jediný s kým nemluvila.
,,Naruto...já...''
,,Neomlouvej se mi. Stačí mi, když vím, že jsi zpátky.'' Sakura pozvedla hlavu a překvapeně se dívala na Naruta Ten se na ni zeširoka usmíval. V tom se kolem prohnaly dvě černé šmouhy a rázem byly u Narutových nohou.
,,Hikari! Hikari! Pojď se podívat, co nám přivezla naše maminka.'' Tahali ji za rukáv a snažili se ji oddělit od Narutovi nohy. Jenže Hikari se držela tak pevně, že v okamžiku, kdy oba bratři zatáhli utrhli s tím zároveň kus nohavice, která zůstala v droboučkých rukou Hikari.
,,Vy mrňaví! To byly moje nejlepší gaťata!'' Všechny tři děti rychle utekly do domu před běsnící Narutem.
,,Naruto-kun těhle kalhot máš troje.'' Naruto se stejně po Hinatině dál tvářil nabručeně.
Chvíli si povídali se Sasukem a Sakurou a potom i s Hikari odešli domů. Oba dva měli pořád malé pochyby ohledně Sakury. Doufali, že už je to opravdu zase ona a nehraje si s nimi. Měli starost o |Kiriho a Raie, protože kdyby tentokrát odešla nebo se opět proměnila v bestii, tak by to na ně mělo největší dopad.

Po dalších dvou měsících se Naruto málokdy vyskytoval v kanceláři. Hinata měla menší komplikace, a proto se rozhodl, že raději zůstane doma aspoň do doby než se děti narodí. Místy utíkal k Sasukemu před rozbouřenými hormony své manželky a neustálému běhání do obchodu pro to, co si zamanuly její chutě a pak ty kombinace, které s nimi dělala... Ne každý žaludek by to snesl.

V den, kdy se rodily na svět další potomstvo v trojité podobě, byl ve vesnici chaos. Naruto pobíhal po celé vesnici a každému z jeho přátel oznamoval, že bude dalším tentokrát trojitým otcem. K chudákovi Shikamarovi zamířil dokonce třikrát a ten už ho potom vykopnul směrem k nemocnici.
Porod to byl opravdu dlouhý a těžký, a když už Hinata ležela vyčerpaná na pokoji slunce už zapadalo za obzor. Vedle její postele leželi v jedné postýlce tři malé uzlíčky. Dva kluci, které pojmenovali Minato a Jiro. Holčičku pojmenovali Shinju. Naruto se zrovna skláněl nad všemi třemi a jen pozoroval jejich nevinné obličeje. Byl tak šťastný, že má tak velkou rodinu.
Pohled mu padl na skoro spící Hinatu. Posadil se k ní na kraj postele a odhrnul ji vlasy z čela.
,,Jak se cítíš?''
,,Zkus si rodit tři děti a pak se ptej.'' Věnoval ji jemný úsměv a políbil ji na čelo.
,,Děkuju ti za všechno.'' Ty poslední slova už Hinata neslyšela, protože usnula vyčerpáním.

Všechno nakonec dopadlo dobře. Ze Sakury se stala vzorná matka a k dvojčatům za rok přibila holčička. Naruto a Hinatou vychovali ze svých pěti dětí silné shinobi nejen v jejich schopnostech, ale i osobností. Nebylo to s tolika dětmi žádný med, ale nikdy nelitovali, že jich měli tolik.

Otevři své srdce, Sasuke

8. září 2012 v 1:26 | Miyu-chan |  Jednorázové pokusy
Chytla mě nějaká temná depresivní nálada. Tuhle povídku jsem rozepsala někdy na konci května a dneska jsem se rozhodla ji dát dohromady. Zase to na mě přišlo uprostřed noci. To se mi prostě nejlépe píše. Tentokrát to není na NaruHina což překvapilo i mě. K napsání mě tak trochu inspirovala píseň od Madonny - Frozen. Pro atmosféru si ji můžete pustit.

Ten mrazivý pocit...

Drahá lásko mého života,

přestože je právě léto v plném proudu pociťuji mrazivý chlad. Chlad, který vychází z tvého srdce. Každý den říkáš, že mě miluješ a já tomu věřím nebo spíš tomu chci veřit.. Jenže v okamžiku, kdy pohledím do tvých očí černější než samotná noc jsem pocítím ten mráz vycházející z tvého srdce a cítím jak mi stahuje hrdlo.

Tohle je můj dopis na rolzlooučenou. Loučení mi moc nejde, takže to vezmu cestou vzpomínek.

Jako malé dítě jsi byl tak veselý a bezstarostný. Tolik jsi vzhlížel ke svému bratrovi. Ráda jsem sledovala, jak jste spolu dováděli a když jsi se unavil nosil tě na zádech domů. Čím více na tebe neměl čas tím více jsi byl smutnější. Chtěla jsem tě nějak rozesmát, abys měl na tváři ten úsměv, který mě naplňoval radostí, ale jen jsi mě odbyl. V té době se vytvářelo v tvém srdci cosi temného, jenže tehdy jsi měl ještě rodinu, nebyl jsi sám. Zlom přišel té strašlivé noci. Tvé srdce se pomalu začalo naplňovat nenávistí a zamrzalo. Jedině láska to mohla napravit, ale asi jsem tě nemilovala natolik, aby ten kus ledu, který máš místo srdce roztál. Určitě si pamatuješ jak jsme se s holkami předháněly o to, která tě první pozdraví nebo dostane. Chovala jsem se jako bláznivá puberťačka a když si na to vzpomenu, tak se za sebe stydím.

V den, kdy jsme absolvovali akademii a přidělili nás do stejného týmu nemohla jsem samým vzrušením usnout. Říkala jsem si, že se třeba změníš a začneš mě mít i rád, ale to jsem byla hodně najivní. Každičký den jsi dával otevřeně najevo jak mnou pohrdáš a nazýval jsi mě otravnou. Časem jsme se přece jenom stali přáteli a pracovali jako tým. Za to musím poděkovat tomu hlučnému paku, které bylo s námi. Pak přišla chuuninská zkouška. Ten den se mi vryl hluboko do paměti. Ten slizoun si tě označil jako nějakého mazlíčka a ty jsi v sobě znova pěstoval nenávist a touhu po pomstě. Před očima jsi měl jediné, svého bratra-mrtvého. Dívala jsem se jak hlouběji padáš do mrazivé temnoty, jež se usídlila ve tvém srdci. Vzdaloval jsi se mi čím dál více až si se rozhodl odejít. V ten večer jsi mi poděkoval, ale nikdy jsi mi neprozradil za co. Celá vesnice byla kvůli tobě na nohou a já se stala sobeckou. Chtěla jsem po člověku, který mě měl rád, aby tě přivedl zpět a bylo mi jedno jak se cítí on nebo jestli při tom přijde o život. Naléhala jsem tak že jsi mi to slíbil.

V den, kdy jsme tě našli mi skoro vyskočilo srdce z hrudi za tebou. Jenže před námi stál úplně jiný člověk. Ten prázdný pohled, kterým jsi nás sledoval... Bylo mi hned jasné, že se s námi nevrátíš. On mě, ale ujistil, že tě přivede za každou cenu a tak jsem dál věřila. Po roce se k nám dostala zpráva, že jsi pomstil svou rodinu a další rok všichni čekali jestli se vrátíš, ale nestalo se tak. Opět tě šli hledat, jenže tentokrát beze mě. Neměla jsem už sílu na další zklamání. O týden později se vrátili a s nimi i ty. Ten den si pamatuji jako by se to stalo včera. Přistoupil jsi ke mně a já do tebe začala bušit hlava nehlava a ty jsi se nebránil. Skoro jsem tě ubila k smrti a dalo jim práci mě od tebe odrthout. Časem jsem ti všechno odpustila a vvšechno se zdálo výt perfektní.

Vzpomínáš si na tu noc? Byl úplněk a ty jsi mě při něm požádal o ruku na břehu jezera. Nedokázala jsem ze sebe dostat ani slovo. Bylo to jako sen. Přehlížela jsem i to, že jsi žil ve svém malém temném světě a žila s tvým stínem. Stále jsi měl srdce jako z ledu a ani narození našeho syna na tom nic nezměnilo. Choval jsi se k němu jako každý otec, ale vypadalo to jako by jsi se ho bál. Dnes jsou mu čtyři roky a je ti tolik podobný. Možná proto se mu vyhýbáš.
Vím, že to co se chytám udělat a dopíšu tenhle dopis není správné, ale už nemůžu dál takhle dále žít. Chci jen, abys věděl, že tě z celého srdce miluji. Nedokázala jsem tvé srdce rozehřát, protože jsi mi ho neotevřel. A tak prosím otevři ho někomu jinému třeba našemu synovi nebo někomu, kdo tě bude milovat více než já a nech jej rozehřát. Postarej se o našeho synka a nedovol, aby se mu stalo to, co tobě. Je úžasný, ale to ty v hloubi duše víš, ne?

Už jen zbývá napsat sbohem a poprosit tě o odpuštění. Miluji tě Sasuke.

Na papír, který třímal černovlasý muž v ruce dopadaly slzy. Po dlouhých letech projevil emoce. Klesl na kolena a z hrdla se mu vydral výkřik plný bolesti. Křičel její jméno tak dlouho, dokud neochraptěl. Ještě toho večera ji našli utopenou na dně jezera, u kterého ji požádal o ruku. Po zbytek života se obviňoval z toho, že ji dohnal k sebevraždě. O svého syna se staral jak nejlépe mohl a vyrostl z něj shinobi, na kterého byl patřičně pyšný. Každý rok v den její smrti chodil k jezeru a povídal si s ní a vyprávěl ji o tom, co zažívá. Teprve po její smrti ji dokázal otevřít své srdce. Přešlo dvacet let od její smrti a opět stál na břehu jezera. Zrovna byl úplněk a na hladinu dopadla bílá lilie.
,,Chybíš mi Sakuro...''

Každodenní starosti 13

3. září 2012 v 19:19 | Miyu-chan |  Povídky
Nastalo mrazivé avšak jasné ráno. Hinata už byla vzhůru od časných ranních hodin a zrovna se snažila vymanit ze sevření jejího otce. Trápila ho obyčejná rýma a kašlíček, ale pro něj to znamelo těžkou chorobu, při které se o něj musí někdo starat.
,,Tati pusť budeš tady s Hanabi. Léky tady máš a do kuchyně si zvládneš dojít. Jsi jako malé dítě!'' Hiashi to vzdal a pustil ji. Trochu zafňukal a odešel trucovat do své ložnice. Hinata si jenom povzdechla, vzala Hikari do jedné ruky a druhou chytla Yukiinu a vracela se domů.

Doma bylo mrtvolné ticho, což vypovídalo o tom, že Naruto ještě spí. Neměla však tušení, co se dělo v noci. Hikari položila do postýlky v pracovně a Yuki posadila na zem mezi hračky. Pracovna byla totiž jediné místo, kde nemohla napáchat tolik škody a ublížit si.

V obývacím pokoji Hinatu čekalo překvapení. Po zemi byly rozházené krabice od jídla a plechovky. Mezi tím vším spali Naruto a Sasuke v zajímavé poloze. Naruto ležel na břiše a jeho pravé chodidlo spočívalo na Sasukeho obličeji. Druhou nohu držel Sasu jako plyšáka. Potom si všimla, že na zemi leží nůžky a černé vlasy. Pozorně si prohlédla Sasukeho hlavu a měla co dělat, aby nevybuchla od smíchu. Tohle musela zvěčnit a tak běžela pro foťák.
,,Zajímalo by mě, co se tady dělo. Měla bych je probudit.''
,,Vstáváme kluci!'' Ozvalo se zamrmlání od Naruta a Sasuke pomalu otevřel oči. Chvíli mu trvalo než zjistil, co má na obličeji a co drží v ruce. Byla to celkem rychlá akce. Pustil Narutovu nohu a druhou chytil a odmrštil ji tak, že ho obrátil a to ho probudilo.
,,Fuj už s tebou nikdy nespím v jedné místnosti!!!'' Naruto si třel bolavé místo na hlavě, které způsobila jeho otočka.
,,Já si neobjímal nohu. A teď vypadni dnes je můj a Hinatin den.''
,,Takhle nikam nemůžu. Vidíš, co mi udělal?! Moje krásně vlasy...''
,,Naruto-kun, proč jsi ho oškubal?''
,,Zasloužil si to. On ví moc dobře za co to bylo. Miláčku doufám, že jsi se ještě nedívala z okna.''
Hinata se podivila, proč se ji ptá na takovou otázku.
,,Ne, měla bych?'' Už si to mířila k oknu, ale Naruto vyskočil a zabránil ji v tom.
,,Ne ne to je překvapení. Teď se jdi nějak pěkně obléct dnes budeme jen sami dva.''
,,Ale co děti?''
,,Neměj strach o všechno jsem se postaral. Budou s Ten Ten a Leem. O ten svinčík se neboj Konohamaru mi dluží laskavost.'' Naruto měl všechno perfektně rozplánované na celý den a noc. Dnešek musel být dokonalý.
,,Dobře vidím, že zaměstnáváš všechny naše přátele. Sasuke pošlu sem Ino, aby ti to upravila.''
,,V ložnici se Hinata převlékla a byla v pokušení odhrnout závěsy a podívat se z okna. Mezitím přišla Ino a pěkně Naruta sjela za to, co udělal Sasukemu na hlavě. Ten jenom nad tím mávnul rukou a taky se nachystal. Po domě už také běhal Konohamaru a jeho parta a uklízeli.

Než si odvedli Ten Ten a Lee Hikari s Yuki, tak se jejich rodiče s nimi pomazlili. Hlavně Hinata ještě nebyla na tak dlouho odtržené od Hikari.
,,Tak můžeme vyrazit.'' Přistoupil k Hinatě ze zadu a kolem očí ji ovázal šátek a potom ji vzal do náruče.
,,Počkej, co to děláš? Je to snad únos?''
,,Něco takového. A žádný byakugan. Jak jsem říkal venku je překvapení.'' Ještě ji dal klapky na uši, aby ani nic neslyšela a vyšel s ní ze dveří. Chvíli s ní šel krokem a potom zrychlil a skákal po střechách. Za nějakou chvíli se zastavil a Hinata poznala, že stojí někde vysoko. Naruto ji opatrně postavil na zem sundal ji klapky a poté i šátek z očí. To co viděla ji vyrazilo dech. Stáli na kopci za Konohou, takže na ni měli dobrý výhled a navíc, celá byla pokrytá sněhem.
,,Naruto-kun... Jak...?'' Více nedokázala říct. Dlaní si zakrývala pootevřená ústa a pořád nemohla uvěřit tomu, co viděla.
,,Vím jak moc miluješ sníh, takže s pomocí jedné nejmenované vesnice-toto je dárek pro tebe.'' Objala ho a věnovala mu polibek.
,,Děkuji. Je to šílené, ale tohle je snad ten nejlepší dárek, který jsem kdy dostala. Ten můj dárek tohle asi nepřebije.''
,,A kdypak ho dostanu?''
,,Budeš si muset počkat na později.'' Pošeptala mu to do ucha jako by je mohl někdo slyšet a Naruto se přesunul do své vlastní fantazírující dimenze.
,,Naruto-kun na co to zase myslíš?''
,,Ale nic. Myslím, že bychom se teď projít směrem k místu, kde budeme mít trochu netradiční oběd.'' Hinata se už na nic neptala. Nechala se jím vést a užívala si zasněženou Konohu. Zastavili se na skále s vytesanými hlavami hokágů, kde byl jakýsi útvar tvořený z ledu. Uvnitř bylo všechno taktéž z ledu. Vypadalo to tam jako v malé restauraci. Všechno bylo vytesané do nejmenších detailů. Židle byly potažené tyrkysově modrými umělými kožešinami, aby sedícím nepřimrzla zadnice.
,,To je bláznivě nádherné.'' Usadili se a jídlo jim nosili dva číšníci.
,,No tak vidím ti tu otázku na očích. Divým se, že jsi to tak dlouho vydržela.''
,,Nesměj se mi. Mám prostě starost. Doufám, že si ty lidi k tomu nedonutil. Ten sníh a teď tohle. Muselo to dát hodně práce.''
,,To mám na tobě rád jak ti záleží na ostatních. Nemusíš mít strach nedonutil jsem je k tomu násilím a ani, aby to dělali bez odměny. Teď pojdmě jít. Snad udělali ramen.'' Po té, co se naobědvali Naruto s plný žaludkem prohlásil, že je čas jít někam do tepla. Zrovna byl v kině nějaký filmový maraton, který běžel do osmi hodin a Hinata chtěla někde, kde to bude obyčejné a tak do večera byli v kině.

Po skončení filmů byla venku tma jako v ranci a osvětlení zajišťovalo pár pouličních lamp. Sníh se třpytil jako diamanty sem tam bylo vidět náledí. Naruto s Hinatou vypadali na první pohled jako dva zamilovaní puberťáci, kteří si užívají života. Kdo je neznal neřekl by, že mají oba dva ve vesnici velkou zodpovědnost a taky rodinu. Narutovi už hlasitě kručelo v žaludku. Pro něj byly dva kyblíky popcornu jako pro Chojiho jedno barbecue menu tudíž nic. Na večeři si zašli do kavárny, kde Hinatě dal prsten, který stále nosí na ruce.
,,Naruto-kun teď moje překvapení pro tebe. Půjdeme do onsenu.''
,,Ale já chci být s tebou o samotě.'' Udělal štěněčí pohled a vzal ji do svého pevného obětí.
,,Neměj obavy budeme naprosto sami.''
A opravdu tam nebylo ani živáčka jen majitelka, která jim otevřela a potom dala Hinatě klíče a odešla. Naruto už celý natěšený na horkou vodu vběhl rychle dovnitř a ve chvíli byl ve vodě.
Hinata se k němu po chvíli připojila.
,,To je báječné. Přímo tohle jsem potřeboval. A teď si pro tebe jde vodní monstrum WHRAAA!'' Jejich zdánlivě dětská hra se zvrhla v něco zvrhlého což by ocenil hlavě Jiraiya, kdyby žil.
Když pozdě v noci usínali Naruto dal Hinatě slib, že každý rok v ten den bude sníh.

Uběhlo pět měsíců, všechno kvetlo a zelenalo se. Malá Hikari už chodila a měla za sebou své první slovo, které bylo Hana, což si vyložili jako Hanabi a ta z toho měla radost. Naruto zase tak nadšený nebyl chtěl, aby její první slovo bylo tata.

Kakashi byl zrovna v nemocnici, protože tam chodil za jednou nejmenouvanu medičkou, když se potkal se Sasukem, který tam doprovázel Sakuru, protože měla nějaké bolesti. Už ji zbývali asi jen dva týdny do porodu a docela dobře se jim to dařilo tajit. Kakashi se se Sasukem dohadovali, který název je lepší pro jejich techniku jestli raikiri nebo chidori.
,,Já jsem byl ten, kdo tě tu techniku naučil nevděčníku!''
,,Raikiri ale není vůbec cool název. Chidori je lepší! Je to efektivnější.''
,,Vůbec nevíš o čem mluvíš. Měl bych tě zažalovat za porušení autorských práv!'' Takhle to šlo pořád dokola dokud nepřišla Ino.
,,Sasuke mezitím, co se tu vy dva dohadujete Sakura už rodí. Nechce tě tam a ani mě.''
,,Zatracená ženská, kdy už s tím přestane.'' Nezbývalo jim nic jiného než čekat. Pravda měla konečně vyjít najevo.

ŽHAVÉ TÉMA VÍKENDU

2. září 2012 v 19:53 | Miyu-chan |  Moje kecy
Žhavé téma víkendu aneb škola je zase tady. Všude kam se podívám na internetu tak se mluví jenom o škole. Většinou v tom negativním smyslu. Já si to ke svému štěstí nebo neštěstí jsem v pondělí onemocněla, takže si prázdniny prodloužím, ale ne tak, jak bych chtěla. Moje sousedka v lavici je naštvaná a já mám od toho pondělka depku. Včera jsem se konečně vrhla na psaní a to mě vždycky na chvíli z toho dostane, protože můžu myslet úplně na něco jiného. Pravděpodobně budu mít málo času přes školní rok, protže mě čeká něco, čeho se nejvíce bojím a to je maturita. Totálně vyšiluju a nevím, co budu dělat. Připadá mi jako by se mi za tyhle prázdniny všechno vypařilo z hlavy. A co potom? Nemám tucha. Mám hodně velké sny a plány, ale k tomu jsou potřeba peníze. Když jsem byla mladší bylo to jednodušší o tom přemýšlet. Všechno bylo ještě hodně daleko a ani jsem se nenadáala a už je to tady. Mým dlouholetým snem je odcestovat do Japonska a mít tam stále bydliště nejen kvůli Narutovi nebo anime a manze, ale protože se mi ta země líbí a vžycky mě to táhlo východním směrem.
Taky jsme vždycky chtěla mít svůj vlastní hotel a když jsem přišla na střední a zjistila , co to všechno obnáší byl můj sen hodně podkopán. Snížila jsme ho na restauraci a teď až na nějakou malou kavárničku. Ti nejlepší začínají vždycky od nuly. Do toho, ale potřebuji základní kapitál což jsou prostě prachy. Bez nich se ani do toho Japonska nedostanu. A v ne poslední řadě ve dvaceti jsem chtěl založit rodinu. Někteří mi už řekli, že jsem blázen, ale nechci být sama. Rozhodně bych taky chtěla procestovat svět. Ani k jednomu snu se ani kousek neblížím, takže jsem teď na vážkách s tím, co po střední. Na vysokou bych chtěla jenže to je taky trochu problém. V mém městě není nijak moc velký výběr a nemůžu si dovolit odjet do Prahy, kde jsem chtěla studovat psychologii, která je mimo můj obor hotelnictví a učit se tam japonštinu. Měla bych asi, co nejrychleji sletět z toho snového mraku a přijmout realitu. Jenže to moc neumím. Žiji svými sny!

Trochu jsem se rozjela, takže to ukončím než mě zase něco napadne. Jen popřeji hodně štěstí všem, kteří jdou zítra do školy hlavně prvákům, maturantům a deváťákům a taky těm, kteří mají začátek posunutý :)

Každodenní starosti 12

20. srpna 2012 v 22:00 | Miyu-chan |  Povídky
Nevěřím, že jsem to napsala! Včerejší ponocování do jedné ráno možná snížilo kvalitu dílu, ale i tak jsem to dneska dopsala totálně zničená z bazénu a rozhořená ze sluníčka :D Snad se líbí :)


Dva týdny uběhly jako voda a Naruto a Sasuke nedokázali zjistit pravdu o těhotenství Sakury. Museli čekat než se to narodí. Hinata pořád o tom nic nevěděla, ale tušila, že se něco děje. Naruto věděl, že bude lepší, když se to dozví od něj, než od jiných nebo rovnou od Sakury. Ta byla po většinu času zavřená u Sasukeho doma a ven chodila jen na kontrolu do nemocnice.A toho dne se Hinata dozvěděla to, proč má Naruto starosti jenže ne od něj.

Byl opět prosinec a za dva dny měli mít Naruto a Hinata své první výročí jejich svatby ne svatby. Hinata zrovna seděla na příjmovém oddělení v nemocnici a čekala na nějaké záznamy. Vzpomínala na ten měsíc, kdy byla s Narutem a Yuki a jejich zážitky. Rozhodně byla vděčná Ino s Ten Ten za to, co udělaly. Ty vzpomínky ji vykouzlily úsměv na rtech, ale byla ošklivě vtrežená do reality otravným růžovým tankem.
,,A hele kdo tady sedí. Slavná Hyuuga Hinata, manželka hokageho.'' Hinata se na ni podívala a nedokázala nic říct. Byla překvapená jejím těhotenským břichem. Pomalu ji docházelo, proč je Sasuke poslední dobou tak zamlklý a nechce ji pustit k němu do domu.
,,Vypadáš překvapeně. Naruto ti nic neřekl? Ani se mu nedivím, protože musí být těžké ti říct, že mu dám syna a dokonce dva.'' Hinata se cítila jako by ji někdo polil ledovou vodou. Nemohla uvěřit slovům, které právě slyšela. Teď ji všechno zapadalo do sebe. Rozhodně nevěřila, že by Naruto něco takového udělal. V jejím nitru to začalo vřít. Postavila se a šla blíže k Sakuře.
,,Co jsi to právě řekla?''
,,Že jsem těhotná s Narutem. Já tě varovala.'' Hinata vždy dokázala ovládnout svůj hněv, ale teď měla opravdu, co dělat, aby do něčeho nepraštila. Vzala si papíry, pro které přišla a odešla pryč.
Mířila si to k Sasukemu domů. Ten už ji viděl z dálky a z toho jak rychle k němu mířila mu došlo, co se stalo. Už ji pro jistotu otevřel dveře a v okamžiku, kdy to udělal přistála mu Hinatina pěst na tváři.
,,Au, to by mělo spíše patřit Narutovi.'' Podíval se na Hinatu a té po tváři tekly slzy.
,,Co jsi oba dva mysleli? Že se to nedozvím?! Vysvětli mi to!''
,,Naruto s tím chtěl počkat až po vašem výročí a nechtěl, abys se nad tím trápila. Vím, že je to blbost.'' Ukázal ji ty fotky, kterýma chtěla Sakura dokázat, že čeká dítě s Narutem.
,,Nemyslím nebo teda vím, že by Naruto tohle nikdy neudělal. To dítě, které čeká bude určitě moje i když si nepamatuju, že bych něco takového udělal. Teď s tím nemůžeme ani ty ani já nebo Naruto nic dělat, protože musíme počkat než se to narodí.
Hinata se už pomalu uklidňovala a dokázala o tom, co ji řekl Sasuke v klidu přemýšlet.
,,Mrzí mě, že mi o tom Naruto-kun nic neřekl. Věřím mu ve všem a taky, že by nic takového neudělal, ale teď nevím, co si mám myslet.'' Sasuke ji položil ruku na rameno.
,,Je to hlavně moje vina. Řekl jsem, že bude lepší, aby jis o tom nic nevěděla, protože tady Sakuru držím a neměla bys se s ní vůbec potkat.''
,,Příště bude lepší to říct na rovinu. Šla jsem nejprve za tebou, protože kdybych nejprve šla za Narutem mohla bych říct věci, které nechci. A Sasuke jestli to dítě, které čeká Sakura je tvoje, tak nebude jen jedno, ale dvě.'' Když to Sasukemu řekl jen zalapal po dechu a padl na gauč. Hinata se tomu lehce zasmála a do tváře se ji vrátil zpět její ustaraný výraz.

K Narutovi se mezitím dostala zpráva o tom, co se stalo. Teď už se vůbec nedokázal soustředit na práci. Jen nervózně přešlapoval po pracovně a přemýšlel, jak to vysvětlit.
,,Neměl jsem Sasukeho poslechnout. Nejdřív jsem chtěl počkat, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, aby se to dozvěděla, co nejdřív. Jenže ten Sasuke mě přesvědčil, že se nemusí nic dozvědět, když Sakura zůstane schovaná. To si s ním vyřídím!'' Naruto věděl, že už nedokáže v klidu pracovat a tak sešel za schodů a dal se cestou domů.

Jakmile vešel do domu překvapilo ho, že všude byla tma a ticho. V tuhle chvíli bývala Yuki obvykle na vrcholu svých destrukčních a hlasových možností. Ale teď byl všude klid jako by snad ani nebyl u sebe doma. Svlékl se v předsíni a jal se prozkoumat dům. Když mířil do obýváku všiml si nějaké postavy sedící v rohu místnosti. Ona postava se pomalu zvedla a blížila se k němu. Naurto ze sebe vydal výkřik. Osoba se zachichotala. Naruto ihned poznal o koho jde.
,,Hinato chceš mě snad zabít? Málem jsem se potentoval.''
,, Měl by jsi vidět jaký výraz jsi měl ve tváři.'' Usmívala se na něj, ale v momentě se její výraz změnil.
,,Už mi nemusíš vysvětlovat o co jde. To už udělal Sasuke, ale řekni mi proč jsi mi to neřekl. Už tehdy, jak jsi přišel domů s tím ustaraným výrazem a předstíral si, že o nic nejde.'' Naruto rozsvítil lampičku chytil ji za ruce a díval se ji zpříma do očí.
,,Jsem hlupák. Vím, že mi věříš, ale i ten malý strach, co jsem měl z toho, že by jsi zareagovala jinak. Doufám, že mi to odpustíš a vážně já se Sakurou nikdy nic neměl a nikdy nebudu. To bych musel nejdřív umřít a pak ještě jednou. Víš, co obleču si tvoje šaty a zástěru a budu dělat všechno, co mi řekneš.'' Hinata se začala smát. Naruto měl ve tváři ten nejprovinilejší výraz, jaký dokázal udělat.
,,Nenávidím tě! I v těhle situacích mě dokážeš rozesmát a proto tě taky miluju. Moje šaty si vážně neoblíkej. Odpustila jsem ti v momentě, kdy jsem uviděla tvůj obličej. Prostě se na tebe nedokážu zlobit. Hikari a Yuki jsou u otce a já tam budu taky. Chytil nějakou nemoc a nechce se nechat léčit od nikoho jiného než ode mě, protože Hanabi mu posledně donesla prošlé léky a potom proseděl celý den na záchodě a Neji mi dal jasně najevo, že je to můj otec a že se o takového hypochondra nebude starat. Naruto-kun, co to máš za výraz?'' Vztáhla k němu ruku a dotkla se jeho tváře.
,,Nezasloužím si tě...''
,,Naruto poslouchej mě. Jsi jediný, kdo si mě zaslouží, protože jen ty mě můžeš udělat šťastnou. Sakura nám dělá problémy už dlouho, takže to zvládneme. Miluju tě.'' Ještě mu věnovala jeden úsměv a poté odešla dveřmi do chodby, která spojovala Hiashiho dům s jejich.

Příští den se Naruto stavil do Hiashiho domu, aby viděl své dvě ratolesti a svou milovanou. Doufal, že dnes v noci nebude už spát sám. Když vešel do obývacího pokoje našel velkého vůdce klanu jak spí na zemi na polštářcích. Nad jeho hlavou klečela Yuki a ruce měla celé od nějakých barviček. Podíval se pořádně na Hiashiho obličej a všiml si, že Yuki si z jeho tváře udělala malířské plátno. Jeho obličej vypadal jako abstraktní dílo.
,,Yuki! Co to děláš s dědečkem?'' Yuki se na něj zazubila a nastrkala Hiashimu pár sušenek do úst.
,,To už stačilo. Už to víckrát nedělej. Kde je vůbec maminka a Hikari?'' Vzal kus nějakého prostěradla a utřel s ním Yuki ručičky.
,,Vedle.'' Vzal Yuki do rukou a vešel do vedlejšího pokoje. Hinata tam seděla za stolem a četla nějaký svitek. Pravděpodobně to byla nějaká zpráva z ANBU.
,,Naruto-kun, kdy jsi přišel?''
,,Před chvílí. Víš, co udělala Yuki?''
,,Děda teď vypadá jako Lola-chan'' Hinata hned věděla o co jde. Lola-chan byla pestrobarevná panenka a Yuki ji ráda krmila sušenkami.
,,Hanabi ji měla hlídat. Kde zase ta holka zmizela?'' Hinata vešla do obýváku, kde se zrovna probouzel Hiashi a dusil se, protože se mu podařilo vdechnout jednu z mnoha sušenek nacpaných v jeho ústech.
,,Tati! U všech hokágů tohle je vážně vrcholné dílo naší Yuki.'' Naruto položil Yuki a přiskočil k Hiashimu, aby mu pomohl dostat uvězněnou sušenku ven. Po minutě už mohl volně dýchat.
,,Co to do pr- teda co to bylo?'' Dlaní si otřel pot z čela a zděsil se, když viděl všechny možné barvy na své dlani.
,,A tohle je zase co?!''
,,Lola-chan.'' Yuki se ozvala a na celé kolo se smála.
,,Oh.'' To bylo všechno na co se Hiashi zmohla než se rozkýchal.'' Naruto se raději vzdálil, aby se chránil před případným zasažením soplů.
,,Naruto-kun ještě tady zůstanu jednu noc.'' Naruto posmutněl.
,,Ale slib mi, že na naše výročí budeme jenom spolu. Mám nachystané překvapení.''
,,Neboj ten den si nenechám ujít. Však otce donutím vstát z postele.'' Hiashi chtěl něco namítnou, ale Hinata byla rychlejší a do pusy mu nacpala nějakou medicínu. Vtiskla Narutovi ještě polibek než odešel chystat věci na zítřejší den.

Večer se u něj objevil Sasuke. Sakuře sehnal nějaké romantické dojáky, takže byly její rozbouřené hormony zaměstnané dokud neusne. Sami dva si udělali pánskou jízdu a hráli hry na televizi. Později se jejich směr hovoru stočil na to, jak Hinata zjistila, že Sakura vydává své dítě, teď už děti, za Narutovi.
,,Když nad tím přemýšlím Sasuke máš pěkné vlasy, ale chtělo by to měnší úpravu.'' Od někud vytáhl nůžky a mířil si to k Saskukeho hlavě.
,,Počkat Naruto, co to děláš? Ne jdi ode mě! Moje vlasy!!!'' Ozvaly se dvě šmiknutí a dva Sasukeho pramínky, které si pěstoval padly k zemi. Potom se ozvaly další a během chvíle vypadal Uchiha jako opelichaná husa. Naruto se smíchem válel po zemi a Sasuke brečel nad ustřihlými kadeřemi.
Rozhodně takhle nemohl jít domů, co kdyby ho takhle někdo viděl a tak zůstal u Naruta přes noc.


Choré kecy chorého cvoka

18. srpna 2012 v 0:34 | Miyu-chan |  Moje kecy
Dobrý večer nebo spíš dobrou noc :D. Dlouho jsem se prostě jen tak 'nevykecávala' , takže je na čas. Minulou noc jsem měla vážné pěkné sny, ale trochu nereálné a zmatené. Nikdy nemám normální sny a vůbec ne o tom, že někde padám nebo se topím. Například jsem někde v Arábii a dostanu se tam výtahem a pořád mě někdo zabíjí šípem, ale pokaždé ožiji. Za můj poslední sen může moje prožívání anime a to, že hodně žiju ze svých snů. Do snu se mi dostal Neji, který je tak trochu moje posedlost. Pokaždé, když ho vidím v manze nebo v anime tak křičím jak bláznivá fanynka a skanduji jeho jméno a to vážně. Taky se mi hodně líbí styl boje Hyuuga klanu a myslím, že by jim Kishimoto-san mohl dát více prostoru. Zpět k mému snu o Nejim. Možná někteří víte, že v povídce Nový život je hlavní postava Miyu. Pojmenovala jsem ji podle své přezdívky na blogu a taky protože do ni dávám, taky něco ze své povahy i když já jsem spíše téměř úplná kopie Hinaty. Před spaním jsem přemýšlela jak bude dál povídka pokračovat a taky o jejím vztahu k Nejimu až jsme z toho usla a Neji se najednou ocitl tady v podobně jednoho kluka, se kterým jsem se seznámila asi před třemi měsíci. Jednoho dne mi zavolal a chtěl se sejít a já jsem zrovna byla s kamarádkami na nějakém místě, které připomínalo školu a chtěla jsem na záchod, ale něco s nima bylo. Takže se mi potom zdálo chvíli o záchodech a podobně. Potom jsem se sešla s Nejim/tím klukem a bylo to zvláštní už si to moc nepamatuji, jak to přesně bylo, ale chodili jsme po venku a pak jsme se ocitli v Konoze a byl to už úplný Neji. Proběhl v docela krátké chvíli jeden rok a bohužel mě probudilo vrtání. Když jsem se vzbudila ožužlávala jsem si ruku, takže jsem asi líbala Nejiho. To mi dalo impuls, že bych měla taky vyrazit mezi lidi jinak se totálně zblázním xD.

Teď, když se na to tak dívám nedává mi moc smysl, co jsme napsala, ale to už jsem já .
Teď trochu z jiného soudku. Už asi dva týdny mi blog ukazuje, že můj blog navštívilo 0 lidí a to mě docela štve. Připadá mi jako by můj blog ani nežil. Ale když se mi aspoň začalo ukazovat, že jsou nové komentáře spadl mi kámen ze srdce.

Tento víkend bych chtěla dopsat další díl Každodenních starostí a taky začít s dalším dílem Nového života. Mám v plánu taky přeložit další doujinshi jak jinak než NaruHina muhaaha. Uvažovala jsem tak nad IchiHime. To je totiž můj nejoblíbenější pár v Bleachi, který je moje druhé nejoblíbenější anime po Narutovi. Teď udělali to, že manga pokračuje, ale anime prostě usekli. Nevím ze které části a proto jsem se začala dívat úplně od začátku a taky číst mangu celou od znova. Jde to celkem rychle, když jste maniak na anime. Druhý ending mi připomněl, proč tak miluju anime a japonskou hudbu. Bylo to takové trochu nostalgické. Je to od Younhy, která je korejka, ale zpívá japonsky.

Opravdu tuhle písničku miluju.

Ještě něco rychle nakonec. Pokud jste to dočetli až sem tak vám tleskám. Před dvěma týdny jsem se zkoukla anime Bokura Ga Ita. Jestli bych to k něčemu měla přirovnat, tak asi k Lovely Comlex, ale podle mě to je úplně něco jiného. Rozhodně doporučuji romantickým zraněným duším, které se nebojí pustit slzy naplno jako já. Takže pokud se hodláte na toto anime podívat zásobte se kapeníčky. Tady je obrázek dvou hlavních postav Yana a Nanami



To už je snad všechno. Pozdní dobrou noc :)

Nový život 13

13. srpna 2012 v 21:00 | Miyu-chan


Po dlouhé hodně dlouhé době jsme sepsala další díl. Doporučuji si přečíst povídku od začátku.


Další den se Miyu sešla s Nejim. Když se setkali on vůbec nedával najevo, že by se předešlý den něco stalo.
,,To moc Naruto včera nevyřešil.Budu si muset poradit sama.''
,,Miyu doufej, že nás nikdo nechytí. Jsou tu stráže, takže je budeme muset nějak zneškodnit. Takže ty půjdeš-'' Neji se uprostřed věty zastavil. Mezitím, co mluvil Miyuu zneškodnila všech pět strážců.
,,Nějak moc mluvíš, nemyslíš? Pojď honem říkal si, že se tady střídají v poledne tak ať to stihneme.'' Neji se pro sebe pousmál. Udivovala ho v každém směru. Po včerejšku se chovala jako by se ji to vůbec nedotklo a rychlost a jak potichu vyřídila stráže zatím, co on se vykecával bylo úžasná. Rozhodně není radno si sní zahrávat.

Uvnitř místnosti se nacházelo nespočet regálů s pečlivě vyrovnanými svitky. Všechny měli označení podle roku a u každého záznamu bylo datum popřípadě jméno. A jméno to bylo to, co Miyu hledala. Jenže u jména Hyuuga Namika bylou pouze napsáno datum, kdy byla přijata do klanu a nic víc.
,,Je mi líto, že jsme nic nenašli. Ale uvidíš určitě ji jednou najdeš.'' Neji se ji snažil povzbudit, když spolu seděli na zápraží.
,,Děkuji ti Neji. Ted půjdu domů.'' Byla zklamaná z toho, že nic nenašla. Tolik chtěla mít svou rodinu pohromadě. To zahrnovalo i Itachiho a Sasukeho. Jenže s nimi to bylo taky těžké. Jeden dělal nějakou dobu špeha pro Konohu a jeden utíkal před chybami, které udělal.

Asi měsíc se nic zvláštního v Konoze nedělo. Miyu se snažila si na něco vzpomenout, ale po tom snu už si nemohla nic vybavit. Léto už bylo za dveřmi a zločinci jako by si udělali prázdniny a proto bylo ve vesnici lidí více než obvykle a také se blížil každoroční maškarní bál.

Jednou na louce lenošili Kakashi, Naruto, Sakura, Sai a Miyu a vymýšleli jak zahnat nudu. Kakashi tam byl jenom jako rekvizita, protože jemu vyhovovalo, že má konečně klid na čtení jisté mládeži nepřístupné tvorby.
,,Ach jo takhle je to každý rok. měsíc před začátkem léta není, co dělat. Bral bych teď jakoukoliv misi.''
,,To neříkej nebo dostaneš nějakou D misi a budeš brblat jako obvykle.''
,,Sakura-chan já nikdy nebrblám.'' Zamumlal si to pod nosem, což rozhodně brblání bylo. Miyu přemýšlela nad radou, kterou ji dala Hinata. Řekla ji ať zkusí Nejiho ignorovat, protože někdy jen tak se muži poučí. Vypadalo to, že ji to na Naruta vychází. Sice ji to dělalo potíže, protože ji při každém jejím tréninku pozoroval a rád se k ní přidával a v tom případě mu dávala do těla. Také nevěděla, že Naruto si pamatuje její vyznání a o jeho citech k ní.
,,Možná bych mohla zkusit nakopat Nejimu zadek.'' Té představě se musela pousmát.
,,Miyu, proč se tak culíš?''
,,Naruto to by jsi nepochopil.''
,,Je to jasné myslí na pe-'' Sakura s Narutem se hned vrhli na Saie, aby mu zabránily ve vyslovení jeho oblíbeného slova. Jenže Miyu došlo, co chtěl říct a ve tváři se ji objevil smrtící výraz. To už raději dvojice, která držela Saie chytla Miyu, protože věděli, co přijde.
,,TY PRASE! JEDINÝ, KDO TU MYSLÍ NA PENIS JSI TY! PUSŤTE MĚ NA NĚJ!!!''
,,No tak Miyu klid víš jaký je, že Naruto?'' V tom je přerušilo odkašlání Shizune, která se scénkou před sebou bavila.
,,Tsunade-sama volá vás pět. Máte misi.'' Naruto ihned pádil za hokage a ani nečekal na ostatní.
,,Ta jeho aktvita ho jednou přijde draho. Vsadím se, že bude mít monokl.'' Kakashi poprvé od té doby, co tam lenošili promluvil.
,,Teď máš možnost Saie praštit.''
,,Ne Kakashi sensei už jsem se uklidnila. A měli bychom dohnat Naruta než odejde bez nás.''
,,Máš štěstí. Být to já, tak by jsi letěl až za vesnici.'' Sai jen na sucho polkl. Věděl o Sakuřině brutální síle a už měl tu čest ji párkrát okusit. Rychle si napsal do svojí knížečky, že nikdy nemá mluvit o mužských intimních partiích před ženami.

Když se dostavili do kanceláře godaime Naruto ležel na zemi s pořádným monoklem jak říkal Kakashi.
,,Konečně jste tady. Takže vaše mise bude v Mlžné vesnici. Dostali jsme zprávu, že se zde pohybují Akatsuki, takže to půjdete prověřit a pokud jich nebude více jak dva tak i zajmout. Mizukage momentálně není ve vesnici a mají nějaké vnitřní problémy a proto požádali nás, abychom to prověřili. Posílám vás pět, protože se nejvíce nudíte a Miyu ještě nebyla na žádné misi. Kakashi dávej prosím pozor na Naruta a Miyu ať neudělají nějakou hloupost však ty víš. Teď už vypadněte.''

,,Takže za hodinu se sejdeme u brány a hned vyrazíme. Neberte si žádné zbytečnosti ať na místo dorazíme, co nejrychleji.'' S tímto Kakashi zmizel v oblaku kouře.
,,Takže Naruto žádné instantní rameny jako zásoba na dva týdny. O jídlo se postarám já.'' Sakura také zmizela a Naruto s Miyu šli společně domů, aby si zabalili.
,,Raději si vezmeme nějaké jídlo s sebou. To Sakuřino se nedá tak trochu jíst.'' Miyu se jen tomu zasmála. Z Narutova výrazu a způsobu jakým o tom mluvil šlo poznat, že mluví pravdu.

Jako obvykle měl Kakashi spoždění. Když potom dorazil skoro o půl hodiny později chtěl použít některou ze svých výmluv, ale něž se stačil vůbec nedechnout dostalo se mu od jeho společníků na nynější misi jen zabrblání ať si nechá svoje výmluvy pro sebe. Zjevně byli dost otrávení a tak jim Kakashi věnoval jenom překvapený pohled a pokynul k vyražení.

Jakmile dorazili k moři už se smrákalo, takže žádná loď už přes moře neplula.
,,Tak to vypadá, že přes moře se dostaneme až ráno, takže na noc se utáboříme.''
,,Proč se někde neubytujeme nebo nepožádáme někoho z místních jestli nás nenechají přes noc u nich?'' K Saiově otázce se přidali ostatní.
,,Jestli se Akatsuki opravdu znova objevili můžou mít špehy všude, takže nikdo nesmí vědět, kdo jsme. Proto máme ty pláště, ve kterých je strašné vedro, takže si rozložíme tábor v lese a budeme dělat, že neexistujeme. Vypadá to, že se vám už pomalu zavařují mozky.'' Všichni jenom uznale přitakali a následovali ho.

Našli si místo hluboko v lese, kde si rozdělali oheň. Každý potichu seděl a ani nedutal. Ticho prolomil až Kakashi, kdy řekl, aby šli spát jelikož ráno s východem slunce vyrážejí. Miyu se Saiem si vzali hlídku.
,,Něco pro tebe mám.'' Miyu lehce nadskočila. Sai se přehraboval ve svém baťůžku a vytáhl nějaký papír. Podal ho Miyu. To, co na tom papíře bylo ji překvapilo. Byla to ta chvíle, kdy ji Neji políbil a potom ji řekl ať na to zapomene. Chvíli se na něj dívala a nic neříkala.
,,Ty jsi nás špehoval?''
,,Čekal jsem jinou reakci. Ne jen jsem tam prostě náhodou byl a myslel jsem, že by se ti něco takového mohlo líbit. Vypadá to, že se Neji bojí s tebou chodit. Rozhodně vaše děti budou jako mutanti. Dvě kekkei genkai a třeba je budou mít spojené.'' Miyu se na něj usmála, ale takovým strašidelným způsobem.
,,Moje děti nebudou mutanti.''
,,Děsivé. To si budu muset poznamenat.''
,,Dobře omlouvám se. Můžeš jít spát zvládnu to ohlídat sám a pak vzbudím Kakashiho.''
Sai si chtěl ještě vzít ten obrázek, ale Miyu si ho schovala do kapsy a lehla si do spacáku.

Ráno, jak Kakashi řekl vyrazili do přístavu a nasedli na první loď, která je převezla přes moře. Už při cestě viděli, že počasí nebude nejlepší a tak se jim pláště celkem hodily.
,,Takže se rozdělíme. Sejdeme se na tomto místě ve osm večer. Pokud na něco narazíte dáte vědět vysílačkou. Pamatujte, že toto je výzvědná mise a pokud budou jen dva, tak nepodnikejte žádné sólo akce. Je to jasné Naruto?''
,,Kakashi sensei, proč zase jenom já?''
,,Protože zkušenosti mluví za vše. Dobře tak se rozejděte a Miyu pojď sem na chvíli. Že Itachi dělá špeha pro Konohu už víš, ale je s ním ještě Deirada ten s tím výbušným jílem. Nalepil se na něj a je teď s ním. Dělal nám ze začátku problémy s ostatními vesnicemi, protože je to hledaný zločinec museli jsme se za něj zaručit. To jsem ti chtěl jenom říct. Neměli bychom je tady potkat, protože mají teď být jinde.'' Miyu se trochu podivila. Tsunade musela vynaložit hodně úsilí, aby se na něj při první příležitosti nevrhly všechny vesnice.''
,,Chápu sensei.''

Miyu zrovna procházela parkem, který byl liduprázdný, když spatřila dvě postavy mezi stromy. Okamžitě zpozorněla a aktivovala byakugan. Byla překvapená tím, co viděla. Kakashi sice říkal, že mají volat vysílačkou hned jak by se někdo objevil, ale tohle bylo jiné.
,,Itachi...Itachi jsi to ty?''
,,Hééj Itachi, jak to, že tě zná?'' Obě postavy vyšly ze stínu stromů a postavili se před Miyu. Ta v okamžiku, kdy si byla stoprocentně jistá, že ji nehrozí nebezpečí a nikdo jiný není kolem deaktivovala byakugan a měla zpět své černé oči.
,,Sakra Itachi viděl jsi to?''
,,Deidaro uklidni se. A zná mě, protože je to moje sestra.'' Miyu neváhala a objala ho. To Itachiho uvedlo do rozpaků. Jeho osobní zónu několik let nikdo nenarušil.
,,Em... no tak nenech se tolik unést. Taky tě rád vidím, ale raději mě pusť.''
,,Promiň. Neviděla jsem tě tolik let. A vůbec, co tady vy dva děláte?''
,,Měl jsem zvláštní tušení, že tady budeš, tak jsme trochu změnili plány. Slyšel jsem, že jsi se dostala do Konohy přesně podle plánu.''
,,Počkat jak podle plánu? Ani nevím jak jsem se tam dostala a nepamatuji si nic od té noci, kdy mě odvedli pryč''
,,Nezlob se, ale dříve jsi tam nemohla. Nebylo to bezpečné. Až po smrti Danzoa jsi se mohla vrátit domů. Ale o tvojí paměti nic nevím. Asi jsi viděla hodně špatných věcí a chtěl tě od toho ušetřit.''
,,To toho, kdo to udělal neomlouvá. Kdyby mě chtěl ušetřit bolesti musel by mi vymazat celou paměť. Itachi prosím vrať se taky domů. Už dávno nejsi zločinec.'' Deidara, kterého celou dobu ignorovali se začal ozývat.
,,Tak hele Itachi, proč jsi mi neřekl, že máš sestru a ještě k tomu takhle krásnou. Takové věci by jsi mi neměl zatajovat.''
,,Nebylo nutné, aby jsi to věděl. A Miyu ještě se nemůžu vrátit. Musím zjistit, co chystá Pein a proč tě tak moc chce. Myslím, že v organizaci je ještě někdo o kom ví jenom on. Už by jsi měla jít a neříkej o nás Kakashimu ani Tsunade, protože jsem řekl, že tě nekontaktuji dokud nebude čas přijít do Konohy.'' S tímhle se s Deidarou vypařil a nechal tam Miyu stát se všemi otázkami, které měla na srdci.

Další články


Kam dál